Rok 2025 očima lektorky a mámy

Osobní ohlédnutí za podnikáním, mateřstvím a prací s dětmi. Co se povedlo, co jsem se naučila a co nechávám jít.

Začátek roku 2025: konec jednoho období, začátek druhého

Začátek roku 2025 byl pro mě symbolický v mnoha ohledech. Znamenal konec druhého těhotenství a zároveň začátek úplně nové kapitoly našeho rodinného života.

V lednu jsem se společně s mojí maminkou) připravovala na druhý porod. Pomáhala nám s tím dula Zuzka Dubová, se kterou jsem měla konzultaci za dotovanou cenu díky Poradně pro rodinu v Mumraji. Byla to velmi podpůrná a uklidňující zkušenost, za kterou jsem dodnes vděčná.

Dalším „začátkem“ bylo i domlouvání mého lektorování v počernickém Sokole. Velká tělocvična nabízí prostor, kde se děti i rodiče mohou opravdu vyběhat, protáhnout a užít si společný pohyb naplno. I to byl pro mě důležitý profesní posun, jelikož se jedná o jiný koncept, než kterým je cvičení s dětmi v Mumraji.

Samotný příchod našeho druhého kulihráška na svět byl… intenzivní. Porod proběhl opravdu raz dva – na porodním sále jsem strávila zhruba patnáct minut. No jo, než jsem se vypravila z domu, rozloučila se s dcerou a než jsme s mojí maminkou dojely do porodnice v Nymburce, bylo to jen tak tak. Přesto (nebo právě proto) hodnotím tento porod jako příjemnější než ten první.

Šestinedělí už tak idylické nebylo. Syn měl novorozeneckou žloutenku a jarní prázdniny jsme místo doma strávili v porodnici. Dokonce i se starší dcerou – té se po třech dnech začalo hodně stýskat, a tak jsme si s babičkou zaplatily rodinný apartmán, abychom mohli být všichni spolu.

Po zhruba týdnu nás pustili domů, ale klid netrval dlouho. Po víkendu jsme museli znovu do nemocnice, tentokrát na Bulovku, kde jsme strávili další tři dny. Bylo to náročné období, ale zvládli jsme ho. Naučilo mě zpomalit, víc odpočívat a dát věcem čas.

A přesto… nebyla bych to já, kdybych už během šestinedělí nevyhlížela jeho konec a návrat mezi lidi. Návrat do Mumraje. Kurzy sice zatím vedla Káťa (díky za to), ale po všech těch dnech strávených v nemocnici bylo nesmírně příjemné být zpátky alespoň „na čumendu“. Jen tak nasávat atmosféru, být mezi lidmi a pomalu se znovu nadechovat běžného života.

Určitě si říkáš „Uff, 2 děti a podnikání, to musí být záhul.“, toho jsem se bála také proto jsem se rozhodla naplánovat si rok s Priority clubem od Lucky. Díky tomu jsem se tento rok naučila určovat si co je pro mě důležité a plánovat.

Sžívání se s miminkem a prodloužené prázdniny

Druhé čtvrtletí roku 2025 se neslo především ve znamení hledání nového rytmu. Rytmu s miminkem a čtyřleťákem. Každý den byl trochu jiný, někdy chaotický, jindy krásně pomalý, ale postupně jsme si začali sedat jako rodina čtyř.

Snažili jsme se hodně být venku a užívat si společný čas. Vyrazili jsme například na Jarního zemědělce v Lysé nad Labem, do Dinoparku s Karol, na výstavu čokolády opět v Lysé, nechybělo velikonoční koledování ani menší lokální výlety. O prázdninách jsme si dopřáli dovolenou v Polsku, dceřinu narozeninovou procházku s lamou (ano, to byl splněný sen ) a také dovolenou na Slovensku. Bylo to hodně o společných zážitcích, bez velkých plánů, zato s otevřeností tomu, co den přinese.

Ani pracovně jsem úplně nezahálela. Se smyslohraním jsem se objevila na akcích jako Čarodějnice nebo dětský den v Zelenči. Společně s Káťou jsme uspořádaly moc povedené venkovní smyslohraní v Amity Café, které mě znovu utvrdilo v tom, jak velký smysl má pro děti (i rodiče) bezpečný prostor pro hru a objevování.

Tradičně jsem také uspořádala každoroční akci Baby Signs zdarma pro maminky s dětmi – Znakujeme se zvířátky. Tahle akce má pro mě vždy speciální místo v srdci. Je to možnost ukázat rodičům, že komunikace s dětmi může začít dávno před prvními slovy – hravě, přirozeně a s radostí.

Proběhla také individuální konzultace masáže miminek, která pro mě byla tentokrát zase o něco jiná. Místo cvičné panenky jsem měla po ruce své vlastní, živé miminko. Najednou jsem si masáže znovu vyzkoušela tak, jak je zažíváte vy maminky na kurzech – s vrtícím se, reagujícím uzlíčkem, který má vlastní tempo, náladu i potřeby. Byla to cenná zkušenost, která mi připomněla, jak důležitá je laskavost k sobě, zpomalení a přijetí toho, že ne vždy jde všechno „podle návodu“.

A i když se mohlo zdát, že máme „prodloužené prázdniny“, velká část léta se nesla také ve znamení příprav. Připravovala jsem nové kroužky, ladila témata, materiály i koncepty na další školní rok. Protože i když zpomaluji, potřebuji mít věci připravené – tak, aby pak mohly plynout lehčeji.

Konec roku a konec jedné éry

Od září jsem znovu naplno vplula do lektorování. Každý týden jsem vedla tři cvičení pro děti ve věku 1–2 roky, jedno cvičení pro miminka od 3 do 12 měsíců, dvě smyslohraní (jedno společně s Katkou a jedno samostatně), občasné lekce v počernickém Sokole a pravidelná Setkávání rodičů s dětmi v herničce Mumraje.

Proběhly také semináře Hurá na nočník a Rozvoj emoční inteligence a pomáhala jsem na akcích, jako bylo Vánoční veselí nebo Mikulášská nadílka pro nejmenší. Absolvovala jsem školení Metody smyslového rozvoje u Martiny v Zažitkárně, díky kterému jsem mohla obohatit smyslohraní o snoezelen koutek – prostor, kde si děti i jejich smysly mohou odpočinout. Společně s Katkou jsme také začaly nový koncept víkendového smyslohraní a dílniček v Mumraji, na který se můžete jednou za čas těšit.

Ke konci roku přišlo i důležité rozhodnutí. Rozhodla jsem se ukončit své lektorování kurzů znakování a seminářů Hurá na nočník a Rozvoj emoční inteligence. Tyto programy mi ale stále dávají obrovský smysl v rozvoji dětí, a proto je budu mezi maminky dál šířit formou affiliate spolupráce. Vše výše zmíněné, spolu s prací social media managera pro Mumraj a péčí o dvě malé děti, si však vybírá svou daň. Den není nafukovací a bylo potřeba si jasně nastavit priority.

S mladším synem dál vesele znakuji, trpělivě čekám na plody téhle práce a těším se na naše společné rozhovory – zatím beze slov.

Nebudu lhát. Podnikání a péče o dvě děti zároveň není jednoduchá kombinace. Práce ale neprobíhá jen navenek, ale i uvnitř. I proto jsem prošla kurzem Já a vztek od skvělé Hanky Čechové. Nic se neděje ze dne na den, ale důležité je, že se na tom pracuje.

A když jsme u spoluprací – chci ještě zmínit všechny, se kterými jsem v roce 2025 mohla spolupracovat:

Mámy v rejži (materiály a pomůcky na smyslohraní)
Rodinné a komunitní centrum Mumraj (prostor pro rodinu)
Party Skin (tetovačky se slevou
Pomůže to (lékarničky se slevou
3D Nika (vysypávací tácky a vykrajovátka z 3D tisku)
Nobilis Tilia (aromaterapie)

Děkuji za důvěru, podporu a společnou cestu.

Co přinese další rok

Rok 2025 byl rokem změn, hledání rovnováhy a postupného zpomalování tam, kde to bylo potřeba. Ukázal mi, že není nutné dělat všechno najednou, ale že má smysl dělat věci srdcem a do hloubky.

V nadcházejícím roce bych se chtěla více zaměřit na programy narozeninových oslav v Mumraji. Zatím nabízím smyslohraní, které je třeba pořádně rozjet, ale v hlavě mi zraje hned několik dalších nápadů. Přemýšlím o rozšíření programu o malování na obličej, které bych se chtěla naučit, a také o pohybově–animační program pro děti, kde by se propojila radost z pohybu, hudby a společné hry.

Zároveň cítím, že bych se chtěla více věnovat masážím dětí. Jsou pro mě krásným prostorem pro zklidnění, dotek a podporu citové vazby – nejen mezi rodičem a dítětem, ale i rodičem k sobě samému. V uspěchané době je to oblast, která si zaslouží víc pozornosti.

Nevím přesně, jakou podobu všechny tyto plány nakonec dostanou. Vím ale jedno: chci dál tvořit prostor, kde se děti mohou svobodně rozvíjet, rodiče se mohou na chvíli zastavit a kde má vztah, dotek a společný čas své pevné místo.

A nakonec jedna z věcí ke které bych se chtěla vrátit je Kruh podnikatelek v Mumraji. Je to skvělá příležitost se každý měsíc zastavit, ohlédnout se, ujasnit si priority a udělat si plán.

Děkuji všem, kteří byli součástí mého roku 2025. Těším se na to, co přinese ten další a na společná setkání v Mumraji, Horních Počernicích nebo Zelenči na kroužcích či akcích pro rodiče s dětmi.